jedine časem.. jinak to nejde.. Člověk ve vztahu nejdřív zažívá pobláznění, pak po čase přijde chladný rozum a pak začnou problémy, který bud vedou k rozchodu (a to věršinou), anebo k toleranci a porozumění..
Vim že nemůžu mluvit za všechny, ale přijde mi že žádnej vztah se bez těhle 3 fází neobejde, teda spoň já sem to tak měl vždycky.
jednou mi došlo že musim začít bejt trochu pokornej a trochu se obětovat, jetsli chci aby mi nějakej vztah vydržel třeba celej život..
Dneska po 8 mi letech manželství můžu říct že toho obětovaní nebyla jen trocha ale zase na druhou stranu to stálo za to..
jen je pravda co řiká katerina, .. musíš přesvědčit i toho druhýho že když se objetováváš ty, tak on musí taky.. a po pár letech to začne nosit plody

No víte, já na toto téma nemohu moc psát, protože jsem opravdu jen krátce ženatý. Letos v dubnu to bylo pouhých 53 let. A představte si tu hrůzu, pořád s jednou ženskou. Tudle jsem ji povídal. Miláčku, před 53 léty jsme žili v jedné malé místnůstce, koukali se na TV s černobílou obrazovkou, před barákem stála shnilá Škoda 100, ale v posteli se mnou byla nádherná 25 letá vášnivá blondýnka. Dnes máme krásný byt, plazmovou TV, před barákem slušný auto, ale ty do toho rámce nějak nezapadáš. Ale moje žena je velice chytrá. Víte co mi řekla? Tak si najdi pět a dvacetiletou blondýnku no a ta již postará, aby jsi za tři měsíce opět bydlel v jedné místnůstce a před barákem ti stálo jiné shnilé popojíždědlo.

To byl jen vtip. Za těch 53 let co jsme spolu jsme zažili hubená i tučná léta, dnes máme 3 kluky, 1 vnuka, 2 vnučky a dvě pravnučky. A myslím, že všichni žijí své normální životy. A řeknu vám jen jednu větu. Vše to je jen a jen o toleranci. Nic více a nic méně. Já jsem nikdy nepátral, když mi žena řekla - jdu s holkama na kafé - jestli šla s holkama, nebo má nějakého milence. Podobně jí to nikdy nezajímalo, zda je pravdou to, že když jsem přišel domů ve 3 ráno a řekl, byl jsem s partou kluků v hospodě a trochu jsme se upravili, zda jsem byl opravdu v té hospodě nebo ne. Prostě já jsem toleroval její mimo rodinné zájmy, ona moje. A to nebylo jen toto, ale celá řada dalších a dalších věcí. Mně se nelíbil balet, ona ho má ráda, OK, šli jsme spolu na balet, i když to pro mě bylo utrpení, atd., atd. Prostě tolerance a pochopení jednoho druhým.