České Fórum

Díval jsem se teď na seriál a několik lidí bylo uvězněno v umělé realitě v které je věznil jeden člověk, a oni se z té reality dostali a byli samozřejmě na něj "naštvaní" za to co jim provedl. Když "dopadli" toho věznitele činil jakoby pokání za to co udělal a oni mu neoplatili zlým! Mě zaujaly ty obličeje, ten princip toho neoplatit tu bolest a zlé skutky zase zlým, že je to něco velkého a krásná vlastnost která může měnit lidi se kterými se setkáváme k dobrému. Tak sem píši své myšlenky protože si myslím že to má hlavu a patu (možná jenom hlavu). Jde spíše o úvahu na toto téma, nechci nikomu ztrácet čas

Byl nám dán dar, aneb proč neoplácet zlé zlým?

Co kdyby jsme si uvědomili že když na zlé vždy oplatíme dobré, nebude logické pro ty, kteří dělají zlé aby v tom pokračovali. Asi se to nedá uplatnit ve všech situacích. Jednou ten koloběh oplácení zlého zlým musí skončit, my se můžeme podílet na přerušení koloběhu a tím že zlý, necitelný skutek oplatíme láskou (oceňováním podstaty člověka, vědomím že ten člověk se může změnit, že se může stát někým pro koho bychom zemřeli), díváme se pod povrch nereagujeme pouze impulzivně na to co k nám přišlo. Dívat se jinýma očima pod povrch.
Pokud budeme tak nádherně silní že dokážeme zastavit a přerušit koloběh zlého, začínáme navíc teoreticky NEKONEČNÝ koloběh dobrého.. Proč to můžeme říci? Protože každý byť nepatrný pozizivní skutek, úsměv, slova porozumění a lásky ovlivní mysl, podvědomí jednoho a nebo více lidí kteří byli tohoto skutku vystaveni, a oni dále toto hned a nebo kdykoliv v budoucnu pošlou dál - Udělají to samé, neoplatí zlé zlým ale začnou nový koloběh pomoci, lásky, nesobectví. Já věřím že je to možné. Představuji si to jako ovlivnění mysli do jisté míry. Neovlivnili jsme celou mysl aby ten člověk 100% začal oplácet zlé dobrým, ale ovlivnili jsme třeba jednu statisícinu jeho osobnosti / ochoty zachovat se jinak. Tato změna nemusí být permanentní a zlými okolnostmi které toho člověka potkávají, jeho nedokonalým smýšlením může to dobré pomalu vymizet. To dobré čím jsme toho člověka nebo více lidí jednou obdarovali, tam může zůstat teoreticky navždy? Není to krásné že nám byla dána schopnost ovlivnit pozitivně osobnost a život nějakého člověka? Tím ovlivníme vlastně nepřímo stovky dalších lidí se kterými se setká. Máme schopnost v jednom okamžiku měnit doslova budoucnost. Tak velký dar máme. My lidé ale jednáme hlavně tak abychom z toho měli zisk my sami, ve skutečnosti většinou kašleme na to, co z toho bude mít někdo jiný. Co nás ale může přivést k tomu abychom jednali tímto novým způsobem který je užitečný pro druhé lidi? Vyžaduje od nás trénink, nasazení, změnu myšlení..? Pro nás to bude mít určitě užitek ten že budeme více oblíbení a úspěšní a také budeme mít větší pocit uspokojení z toho co děláme. Je ale uspokojení sebe a jiného člověka to, o co v životě jde?
Je pro nás výhodné jednat tímto "novým" způsobem?